Pyramidy a voda z Ravne
6,523 total views, 7 views today
Pyramidy v Bosně je pojem, který dnes slyším na každém kroku. Poprvé jsem pyramidy v Bosně navštívila před pěti lety. V tu dobu nikdo neznal, kde je Bosna a kdo je pan Osmanagich. Bylo mým přáním vidět na vlastní oči objev, který způsobil poprask na celém světě. Bosna, o které jsem dříve nic nevěděla, se stala nedílnou součástí mého života.
Moje první cesta do Bosny v roce 2014
Cesta autem na pyramidy v Bosně byla opravdu dlouhá, ale o tom cestování je. Tisíc kilometrů přes neznámé hory a doly s touhou vidět pyramidy. Zrovna skončily záplavy. Jeli jsme údolím kolem řeky Bosna, která je dravá a nespoutaná. Voda sice už opadla, ale kolem byla vidět zaplavená pole, domy, díky poničené silnici se tvořily kolony aut. Strmé svahy kolem řeky se sesunuly i s novými domy. Viděla jsem skutečnou přírodní katastrofu.
Celou cestu jsem byla myšlenkami na místě, kde byly objeveny pyramidy, podzemní labyrint Ravne a kam jezdili tisíce dobrovolníků z celého světa nezištně pracovat. A najednou jsme byli tam. A dokonce v doprovodu samotného pana Osmanagiche. Úžasné.
V dálce vidíme pyramidu. Ne jednu, ale je jich víc. Pro někoho možná obyčejný kopec. Ale protože jsem věděla, jak může pyramida vlastně vypadat, oproti těm, co známe z Egypta, nebylo to tak velké překvapení. Poprvé jsem stála v úžasu před lety (2006) na pyramidě v severní Itálii. Tam je na první pohled trávou zarostlý kopec, ale viděla jsem první práce archeologů. Barevné pásky, výkopy, podivné megality. Až tam mi došlo, že pyramidy můžou být na celém světě. Stačí je jen odkrýt, pochopit jejich tajemství.
Přilba na hlavě a hurá do tmy
A tak, když už jsem docestovala do Ravne, chtěla jsem vše vidět. Vejít do chodeb, vidět na vlastní oči ohromný megalit, který zde odkryli a který stále ukrývá své tajemství. Tak jsem se skupinou turistů nasadila přilbu a hurá do tmy. Zdánlivé tmy. Byla tam už natažená elektřina, takže lampy lehce osvětlovaly prostory.
Návštěva tunelu v srdci pyramidy mě však dostala. Nebudu popisovat, jak vypadaly tehdy ještě práce, které byly v plném proudu, vnitřek tunelu a okolí, a že mě tenkrát vůbec nenapadlo, jak rychle to dotáhnou k dnešní podobě. Velká poklona objeviteli panu Osmanagichovi.
První pocity v labyrintu Ravne
V labyrintu Ravne – prostě jsem uvnitř vnímala jen to ticho, vlhkost a stav, kdy mi asi po čtvrt hodině v tunelu začaly brnět ruce a nohy a v hlavě až šíleně začaly praskat jakoby bublinky. Docela nepříjemný pocit, který jsem hned tlumočila průvodci s tím, že mi je nějak divně. Přesto jsem ale setrvala uvnitř tunelu. U megalitu K2 se všechny ty nepříjemné pocity začaly vytrácet, takže ani pořádně nevím, zda trvaly deset či dvacet minut, ale prostě byly pryč a mě bylo fajn. Ven jsme vyšli každý se svými vjemy a myšlenkami, no a já konkrétně se cítila o deset kilo lehčí. Bylo mi lehce a moc dobře.
Další dny jsme projezdili okolí, pyramidu Měsíce, Draka, mohylu ve Vratnici, a jak už to bývá, opět cesta domů. To bylo v roce 2014.
Jako účastník zájezdu v roce 2019
Uběhly roky a stala jsem se podruhé účastníkem zájezdu na pyramidy v Bosně. Podívat se znova na koule, ochutnat místní jídlo a pití a abych si v tunelu vyzkoušela, zda se objeví zase nějaký ten pocit. Slovo dalo slovo, a vyrazili jsme do Bosny, navíc s dalšími členy rodiny. Jako účastníci zájezdu (a to doslova).
Pobyt v tunelu nezklamal. Připojila jsem se ke skupině, kde součástí vnímání mnohatisícového množství záporných iontů byla i řízená meditace se Zdeňkem. V tichu bylo moc příjemné jen tak sedět a poslouchat příjemný tichý hlas. A zase přišlo to brnění. Hlava tentokrát dobré, žádné praskání bublinek. Jen pocit klidu a vyrovnanosti.
Když jsem vyšla z tunelu, přišel opět ten pocit lehkosti. A hrozná chuť na zmrzlinu (tu tam mají fakt výbornou).
Něco v labyrintu Ravne na člověka působí
Takže jo. Něco v tunelu na člověka působí, o tom žádná. Možná jsou to ty desetitisíce záporných iontů, které člověk hodinu dýchá a tím si pročistí dýchací cesty a krevní řečiště, takže to pak působí, že člověku je po vyjití ven zvláštně dobře, no anebo kdo ví.
Energie labyrintu Ravne
Pro mě má tunel Ravne určitá tajemství má. Nejen, že nemusím dovnitř, stačí mi být v jeho blízkosti a jsem v pohodě. To za prvé. A za druhé. To jsem jaksi zjistila až doma – voda z tunelu Ravne. Nebojím se vyzkoušet nové věci, ráda poznávám vše nové. Ale na všechno si vždy dělám vlastní úsudek, mám svůj názor. A tak mě „nějaká“ voda z tunelu nebrala ani teď. Vždyť i u nás je spousta studánek a pramenů a teče voda z hor. A k tomu se stavím tak, že pokud mi chutná, napiji se a pokud mi nechutná, může být sebezdravější, prostě ne. Navíc jedno napití, nebo i dvoulitrová flaška, ještě nikoho zázračně neuzdravila. Teda až do té doby, než jsem při výletě do Sarajeva natolik promokla, že mě přešla pěkná zima a po dvou hodinách jsem byla fakt ráda, že jedeme zpět na hotel.
Dovolená v Bosně skončila a já se druhý den po příjezdu domů probudila s šílenou rýmou a neskutečně dusivým kašlem. Sarajevo se do 48 hodin ozvalo. Takže jitrocelový sirup, smrčkový sirup …bezinka, lípa, máta, heřmánek, divizna… vařím vše, co jsem našla. V noci jsem nespala, myslela jsem, že se zadusím. A měla jsem pořád šílenou žízeň. Ale už ne čaj…
Voda z labyrintu Ravne
Otevřela jsem lednici a uviděla skleničku s vodou z tunelu Ravne. Byl to dar, ať to vyzkouším. Otevřela jsem ji a dvakrát si upila. Chuťově dobrá, jemně působí, jako když se napijete vody z ledovce. Ale žádný zázrak. Pro mě téměř obyčejná voda na žízeň.
Po celý den jsem pak ale byla v pohodě, sem tam zakašlání, takže jsem si ani nevzpomněla zaběhnout do lékárny na nějaký Bromhexin, nebo podobně. První den večer teplota a kašel až hrůza. A zas ten pocit žízně. V lednici byla ve skleničce ta voda, tak jsem si zas upila. Lehla jsem si a během pár minut usnula a spala až do rána. Ráno trochu kašel, ale jinak super. Fungovala jsem celý další den, dýchalo se mi skvěle, kašel pryč, ani teplota se nevrátila. Nechci hlásat žádné šílenosti, ale druhý večer jsem dopila poslední hlt ze skleničky a jsem zase čilá jako ryba…
Možná jsem si měla upít vody hned a ušetřit si jednu vysilující noc, kdy přišel kašel, dušnost a těžký dech. Anebo se nějak nakombinovaly ty moje odvary, nebo to jen chtělo své tři dny? Fakt nevím. Co vím, je, že si vodu z labyrintu Ravne nechám dovézt z každé cesty. Co kdyby náhodou na ní něco bylo?
A vám všem přeji zažít podobná poznání, jaká mě dala okusit Bosna a tunely v Ravne. Nebo si jen užít pár dnů klidu, bez myšlenek na to, co musím, bez stresu, beze spěchu. Prostě pár pohodových dnů. To je Bosna.
Pavla M.
Voda z labyrintu Ravne, video kde hovoří Dr. Osmanagich.
Zveřejněno se souhlasem autora
Nebaví vás ležet na přeplněné pláži a popíjet předplacené drinky? Pojeďte s námi. Nové cesty a expedice najdete zde. Pro informace a objednávky pište, nebo volejte: info@novycestovatel.cz, Tel: +420 777 770 609 (608)
